Živočišné bílkoviny představují základní a nenahraditelný stavební kámen ve výživě psa, který je z fyziologického hlediska primárně masožravec, byť s vysokou mírou adaptability trávicího traktu na jiné složky potravy. Pro majitele, kteří se snaží poskytnout svému zvířeti optimální péči, se však orientace na trhu s komerčními krmivy stává stále složitější. Obaly granulí často prezentují lákavé obrazy šťavnatých steaků a čerstvých filet, což evokuje představu přirozené a vysoce kvalitní stravy. Technologická a ekonomická realita výroby suchých extrudovaných krmiv je však od tohoto marketingového obrazu značně vzdálená.
Rozdíl mezi tím, co je na etiketě deklarováno, a tím, co se skutečně nachází v konečné granuli, může být propastný. Pojmy jako „čerstvé maso“, „sušené maso“, „masová moučka“ a „masokostní moučka“ nejsou pouhými synonymy, ale reprezentují suroviny s dramaticky odlišným původem, stupněm zpracování, nutriční hodnotou a vlivem na konečnou kvalitu produktu. Pochopení těchto rozdílů je klíčové pro schopnost kriticky zhodnotit složení krmiva a učinit informované rozhodnutí, které nebude založeno na marketingových sloganech, ale na faktech.
Čerstvé maso, dvojsečná zbraň marketingu a nutrice
Lákavý nápis "80 % čerstvého masa" na obalu granulí pro psy může působit jako záruka nejvyšší kvality. Skutečnost je ale po jeho zpracování při výrobě odlišná. Jedná se o chytrý marketingový tah, který využívá legislativních pravidel a neznalosti spotřebitelů. Ve skutečnosti v granulích žádné "čerstvé" maso v pravém slova smyslu nenajdete, pouze jeho „usušenou podobu“.
Podstatou problému je vysoký obsah vody v čerstvém, nezpracovaném mase, který se pohybuje mezi 70 % až 80 %. Podle platné legislativy musí výrobci uvádět složky krmiva na etiketě sestupně podle jejich hmotnosti před "mícháním směsi". Díky vysokému obsahu „těžké“ vody se tak "čerstvé maso" snadno dostane na první, nejvýznamnější místo ve složení.
To v očích zákazníka vytváří dojem, že maso je hlavní složkou granulí. Během výrobního procesu, se však drtivá většina této vody odstraní. Reálný podíl masové složky ve výsledném produktu – například granulí – je tak dramaticky nižší.
Příklad z praxe: Pokud výrobce na obalu deklaruje například 60 % čerstvého kuřecího masa, po odečtení přibližně 75 % vody bude tato surovina tvořit ve finální sušině granulí jen zhruba 15–20 %. Původně první složka se tak v reálném zastoupení může propadnout o několik míst níže, za jiné suroviny, jako jsou například obiloviny nebo luštěniny uvedené v sušeném stavu.
Odborné zdroje proto doporučují hodnotit spíše celkový obsah bílkovin než samotné pořadí surovin. Například Petfoodology (Tufts University), vysvětluje, že složky se musí řadit podle hmotnosti včetně vody. Suroviny s vysokým obsahem vody, jako je čerstvé maso nebo zelenina, se tak v seznamu dostanou na přední místa, přestože mohou ve výsledku dodat méně živin než níže uvedená sušená masová moučka.
Na co si dát pozor na etiketě:
- Hledejte sušené maso nebo masovou moučku: Údaje jako "dehydrované kuřecí maso" nebo "jehněčí moučka" jsou pro posouzení obsahu masa mnohem transparentnější, protože jejich hmotnost se během výroby již výrazně nemění.
- Pořadí složek: Pamatujte, že pořadí je určeno váhou před zpracováním, mícháním krmiva. Vysoké umístění "čerstvého masa" je tedy zavádějící.
Spotřebitel by tak měl číst etikety s vědomím, že vysoké procento "čerstvého masa" je spíše marketingovým lákadlem než skutečným odrazem složení finálního produktu. Klíčem k posouzení kvality je zaměřit se na obsah a specifikaci masa v sušené formě, která vypovídá o skutečném množství živočišných bílkovin v granulích.
Masová moučka, koncentrovaný, ale zpracovaný zdroj živin
Masová moučka je nejběžnějším koncentrovaným zdrojem živočišných bílkovin v suchých krmivech. Její kvalita se však může dramaticky lišit v závislosti na specifikaci a původu. Podle definic AAFCO a evropské legislativy je masová moučka produkt získaný tepelnou úpravou (procesem zvaným renderování), sušením a mletím těl nebo částí těl teplokrevných suchozemských živočichů. Klíčovým prvkem definice je, že produkt nesmí obsahovat přidanou rohovinu, štětiny, chlupy, peří, krev, obsah žaludku a střev. Jedná se tedy o koncentrovaný zdroj bílkovin a minerálů, zbavený vody.
Transparentnost a kvalita masové moučky je přímo úměrná její specifikaci.
Vysoká kvalita: Označení jako „kuřecí moučka“, „jehněčí moučka“ nebo „lososová moučka“ je známkou kvality. Jasně definuje zdroj bílkovin, což je klíčové pro kontrolu kvality a pro psy s potravinovými alergiemi či intolerancemi. Důvěryhodní výrobci často deklarují, že jejich moučky pocházejí z jatečně poražených a veterinárně kontrolovaných zvířat, jejichž maso bylo původně vhodné i pro lidskou spotřebu např. jako výrobce krmiv Quattro https://www.mistrpet.cz/quattro/.
Nízká kvalita: Obecné a nespecifikované termíny jako „masová moučka“, „živočišná moučka“ nebo „drůbeží moučka“ jsou varovným signálem. Umožňují výrobci měnit složení krmiva mezi jednotlivými výrobními šaržemi podle toho, jaká surovina je zrovna nejlevnější. Za těmito názvy se může skrývat směs různých druhů zvířat a tkání různé, často pochybné kvality, včetně zbytků z masné výroby, které by jinak skončily jako odpad.
Masokostní moučka, nejproblematičtější komponent
Definice a původ: Masokostní moučka je průmyslově vyráběný produkt, který vzniká zpracováním vedlejších živočišných produktů (VŽP) v kafilériích (asanačních podnicích). Vstupní surovinou je typicky jateční odpad, který není vhodný pro lidskou spotřebu, a může zahrnovat kosti, odřezky, vnitřnosti a další tkáně. Tento materiál je zpracován tzv. renderováním, což obnáší rozvaření, sterilizaci za velmi vysoké teploty (legislativa EU vyžaduje minimálně 133 °C po dobu 20 minut), vysušení a rozemletí. Výsledkem je prášek s vysokým obsahem bílkovin, ale také s vysokým podílem kostí, což se odráží ve vysokém obsahu popela.
Legislativní omezení a bezpečnost: Použití masokostní moučky je v Evropské unii přísně regulováno, zejména v důsledku krize spojené s bovinní spongiformní encefalopatií (BSE). Nařízení (ES) č. 1069/2009 a související předpisy definují kategorie vedlejších živočišných produktů a stanovují pravidla pro jejich zpracování a použití. Platí zde například zákaz kanibalismu (zkrmování moučky v rámci stejného druhu) a zákaz zkrmování přežvýkavcům. V EU je také zakázáno zkrmování masokostní moučky drůbeži.
Shrnutí
Není moučka jako moučka, hledejte maso, ne jen kosti
Kvalitní masová moučka vzniká procesem renderování, kdy se čerstvé tkáně a svalovina pomalu tepelně zpracují, oddělí se od nich tuk i voda, a zbytek se usuší a rozemele. Výsledkem je koncentrovaný a vysoce stravitelný zdroj bílkovin. Zásadním vodítkem pro její kvalitu je přitom přesné určení zdroje masa, například jako "jehněčí moučka" nebo "kuřecí moučka". To zaručuje, že vstupní surovinou byla skutečně svalovina z daného zvířete. Naopak masokostní moučka, často uváděná obecně bez původu, už z názvu prozrazuje, že kromě svaloviny obsahuje i vysoký podíl kostí. Ty v konečném produktu zvyšují podíl hůře využitelných minerálů (tzv. popela) na úkor cenných bílkovin, a dělají z ní tak podstatně levnější a méně výživnou surovinu.